Můj příběh
Kdo je Lucie Koukolová?
Jsem máma dvou synů a nadšená lektorka angličtiny. Neustále hledám cesty, jak přirozeně a zábavnou cestou seznamovat děti i dospělé s angličtinou. Každý cizí jazyk vám totiž otevírá dveře do úplně jiné kultury, do jiného světa.
Už vím, že učit se cizí jazyk lze i s lehkostí, s radostí, bez tlaku na výkon nebo strachu z chyb. Vím, že chcete-li se naučit cokoliv nového, naučíte se to rychleji a trvaleji, když vám to dělá radost – a taky už lépe vím, jak na to.
Baví mě ukazovat dětem i dospělým, že cesta ke zvládnutí angličtiny může probíhat s radostí, a že cesta k radosti může vést skrze angličtinu.
Vždycky to tak ale nebylo. Nikdy by mě nenapadlo, že budu jednou učit...
Učení se cizím jazykům mi šlo vždycky lehce, ale velká zábava to nebyla. Prošla jsem klasickou školní výukou ruštiny, latiny, angličtiny a francouzštiny a na přání rodičů vystudovala učitelství francouzštiny (a tělocviku) na vysoké škole; angličtinu jsem pak dostudovala zvlášť. Chtěla jsem jazyky opravdu ovládat, a tak jsem strávila několik let v zahraničí.
Tehdy mě cizí jazyky zajímaly z hlediska co nejpřesnějšího překladu, přesného vystižení významu, z hlediska gramatiky. Neměla jsem ponětí, že se cizímu jazyku můžete naučit i zábavně a že výuka nemusí vypadat jen tak, jak jsem ji zažila já na základní/střední/vysoké škole.
Vyučování (čehokoliv) mi prostě na základě mých školních zkušeností připadalo jako maximálně nezábavná činnost.
Nechtěla jsem UČIT, chtěla jsem PŘEKLÁDAT. Začala jsem tedy pracovat jako překladatelka a tlumočnice a má práce mě zcela naplňovala.
Vše se změnilo s narozením prvního syna před zhruba 12 lety.
Jeho narozením se mi úplně změnily priority. Překládat právní texty mi přestalo připadat jako smysluplná činnost. Okouzleně jsem sledovala všechny jeho pokroky a fascinovalo mě, jak snadno a přirozeně se miminka a děti učí nové věci. Začala jsem se zajímat o dětskou psychologii a o děti obecně. Tou dobou už jsme žili zpět v ČR a já chtěla, aby se co nejdříve začal učit anglicky. Nikde v dosahu kurzy angličtiny pro malé děti nebyly, tak jsem si řekla: „Anglicky umím, tak to zkusím sama.“
Vůbec jsem ale nevěděla, jak na to.
Jak mám batole učit angličtinu, když nejsem v anglickojazyčném prostředí? Neznala jsem žádné anglické říkanky ani dětské básničky, pohádky nebo popěvky. Navíc jsem měla nejrůznější obavy. Není moc brzy začít už v předškolním věku? Nezbrzdím rozvoj jeho rodné řeči, když se začne učit anglicky? Není zbytečné začínat takhle brzy? S čím mám začít? Cítila jsem se neschopná a bylo mi z toho smutno. Z mých známých tento problém nikdo neřešil a já nevěděla, na koho se obrátit.
Když se nám pak narodil druhý syn, začala jsem se ještě intenzivněji zajímat o to, jak učit děti angličtinu. Hledala jsem na internetu, absolvovala jsem nejrůznější kurzy a školení… Když mi končila mateřská dovolená a já se začala rozhlížet po nové práci – protože překládání už mě v té době vůbec nelákalo – odpověděla jsem na nabídku učit v mateřské škole.
Zajímavé byly reakce mého okolí – nejčastěji ve smyslu: „Cože??!! Ty chceš místo prestižního zaměstnání překladatelky učit v mateřské škole??!! Ty ses asi zbláznila?!“ …a tak podobně. Já ale s úžasem zjišťovala, že pracovat a být s dětmi mě moc baví!
Protože mě ale stále nejvíc zajímalo učení angličtiny, začala jsem po nějaké době působit jako lektorka v jazykové škole.
Předškolní věk je obdobím, kdy se mozek rozvíjí nejrychleji a dítě do sebe vnější podněty nasává jako houba…
Po několika letech jsem založila vlastní anglickou miniškolku, kde si s dětmi v malém počtu vždy celé dopoledne hrajeme, tvoříme, sportujeme (ano, teď se mi mé studium tělocviku hodí 😊), a to vše v angličtině. Vytvořila jsem ji proto, že během půldne se stihne udělat víc než za 45 minut, které trvá běžný kurz.
Navíc se s dětmi dostáváme do běžných životních situací – umývání rukou, svačinka, oblékání, pobyt venku… Všechny výrazy se tak učíme přímo v akci. Miniškolka je alternativa pro rodiče, kteří třeba z finančních důvodů nechtějí své dítě dávat do celotýdenní anglické školky, ale chtějí, aby se jejich dítě s angličtinou seznámilo dřív než ve škole, při běžných činnostech a hravě. Předškolní věk, jak už teď vím, je totiž obdobím, kdy se mozek rozvíjí nejrychleji a dítě do sebe vnější podněty – jazyk nevyjímaje – nasává jako houba.
Spoustu věcí ale můžete s dítětem zvládnout i sami doma…
Za dobu, kdy se učení angličtiny věnuji, jsem nasbírala řadu zkušeností a informací. A taky už vím, že se nemusíte spoléhat jen na kurzy nebo školky, ale spoustu věcí můžete se svým dítětem zvládnout i doma, a to už od jeho nejútlejšího věku. „Učení“ si prostě můžete užít i doma a s radostí!